Saké: Nápoj japonských bohů 

Vypráví se legenda o tom, že vůbec první recept na výrobu rýžového vína předali Japoncům dávní bohové. Šintoistické rituály se kolem saké točí dodnes a ochutnávka národního nápoje v tradiční hospodě izakaja patří k jedinečným japonským zážitkům. Jen je potřeba mít na paměti, že teplé saké rychle stoupá do hlavy.

Šintoistické mýty se zmiňují o bozích popíjejících rýžové víno, jehož recept údajně Japoncům prozradili kolem roku 300. n. l. Již od počátků své výroby bylo saké používáno při nejrůznějších náboženských rituálech, obřadech a slavnostech. Saké bylo jednak obětováno bohům, jednak si jím lidé navzájem připíjeli, vždy z jedné společné nádobky. Coby běžný nápoj konzumoval saké zpočátku výhradně japonský císařský dvůr, v 16. století se však pití rýžového vína rozšířilo mezi samuraje a záhy také mezi běžné obyvatelstvo.

 

Věděli jste, že někteří samurajští vojevůdci prý dokonce přikazovali svým vojákům vypít několik skleniček saké hned zrána, aby jim v boji nescházela odvaha?

Pro šintó je saké posvátným nápojem a v náboženském kontextu se mu říká omiki. Když jej šintó pijí, cítí spojení se svými bohy. Každá svatyně má svoje vlastní lokální dodavatele saké pro tyto potřeby, tzv. omikisakaya. V zemi existují dvě svatyně, které dostávají saké pro své obřady od všech producentů v Japonsku, jichž je zhruba 1600. Celou logistiku věci obstarávají k tomuto účelu speciálně zřízené výbory. Jedná se o svatyně Meiji Jingu v Tokiu a Ise v prefektuře Mie.

 

V první ze zmíněných můžeme spatřit působivé řady úhledně vyskládaných sudů od saké, tzv. kazaridaru, na jejichž menší verze narazíme také v jiných šintoistických svatyních. Tyto sudy jsou vždy prázdné a symbolizují spojení posvátného místa s bohy. 

Japonci si takové sudy omotané slámou (tzv. komodaru) často pořizují také na své domácí oltáře. Nějakou menší verzi si tak coby originální suvenýr můžete z Japonska přivézt domů i vy.

Věděli jste, že v Japonsku posvěcuje uzavření manželství devět doušků saké ze sady tří pohárků, z nichž nevěsta a ženich během obřadu střídavě pijí? Také při jiných japonských oslavách přetrvává zvyk pití saké z jedné společné nádoby.

Saké bylo až do konce 19. století naprostou jedničkou na japonském trhu s alkoholickými nápoji. Japonci vlastně moc druhů jiného alkoholu (kromě pálenky) neměli šanci poznat. Dlouhá staletí žili v téměř naprosté izolaci od okolního světa. Po seznámení se západní civilizací a jejími lákadly vzrostla obliba pití piva a whisky na úkor tradičního božského nápoje, kterému ve statistikách oblíbenosti alkoholických nápojů v posledních letech patří zpravidla třetí místo. I přesto existuje v Japonsku kolem 1600 podniků s oficiální licencí na výrobu saké, kterého se v zemi vyrábí několik stovek druhů.

 

Věděli jste, že pokud saké v Japonsku nebudete příliš holdovat a ani místní značky piva vás neoslní, můžete si na mnoha místech dopřát také českou Plzeň? V roce 2017 totiž japonská firma Asahi Breweries koupila Plzeňský Prazdroj.

Běžně dostupné druhy saké v barech, restauracích a supermarketech obsahují 12 – 17% alkoholu. Některé druhy saké mají však až 60 % obsahu alkoholu. Dělení chutí saké je podobné jako u nám známých vín vyráběných z hroznů. Saké dělíme do tří základních kategorií – sladké (ama-kuchi), polosuché (chuo-kuchi) a suché (kara-kuchi). Při nákupu saké v supermarketu zkuste na láhvi zapátrat po označení SMW (Sake Meter Value). Začátek stupnice je -6 (velmi sladké), konec pak +6 (velmi suché). Pro našince jsou však jednotlivé odchylky mezi chutěmi těžko rozeznatelné.

 

Druhů saké je obrovské množství. Můžete si koupit velmi levné (přesto často dobré) saké z automatu na ulici nebo v supermarketu či saké výběrové (tokkjú; zásadně se nepije teplé!). Za zlato mezi rýžovými víny platí tzv. gidžó-zukuri, nejdražší a velmi vzácný druh rýžového vína. Běžně má saké čirou barvu, při šintoistických obřadech se však používá sladké varianta mléčné barvy známá jako amazaké.

 

Věděli jste, že sladkému saké na vaření se říká mirin? Je spolu se sójovou omáčkou nebo kyselým dochucovadlem ponzu nepostradatelnou součástí velkého množství typických japonských pokrmů.

Náš tip: V japonských supermarketech konbini (convenience stores) koupíte malé lahvičky saké za pár desítek korun, které se hodí jako dárek pro vaše blízké!

V běžných barech, restauracích a typických hospodách izakaja si většinou můžete vybrat, zda chcete pít saké studené (reišu) nebo teplé (acukan). Saké se nejčastěji pije teplé, nesmí se však nikdy vařit, protože tím ztrácí jednak podíl alkoholu, jednak své aroma. Ohřívá se ve vodní lázni nebo prostě a jednoduše doma v mikrovlnce. V létě je saké nejlepší studené s kostkami ledu. V některých podnicích je saké podáváno ve sklenicích, tradičně se však servíruje v malých lahvích, z nichž se pak nalévá do kalíšků (tokkuri). Studené jej někdy dostanete také v malé dřevěné krabičce (masu), na jejímž okraji bývá špetka soli, která má vyvážit nasládlou chuť nápoje.

 

Je považováno za neslušné, když si člověk ve společnosti saké dolévá sám. Naopak je žádoucí bohatě dolévat ostatním.

Japonci pracují každý den dlouhé hodiny, trpí nadměrným stresem a největší spánkovou deprivací ze všech národů světa. Ve volném čase vyhledávají nejrůzější formy uvolnění a popíjení v barech a hospodách izakaja ve velkých městech je jednou z nich. Mnohým Japoncům se v těle špatně rozkládá alkohol a stačí jim velmi malé množství k dosažení kýženého stavu. Japonské zásady slušného chování mají pro nejrůznější vylomeniny v podnapilém stavu velké pochopení a nikdo se nad nimi nepozastavuje. Druhý den však o probdělé noci nesmí padnout ani slovo. Zkrátka -  co se u saké upeče, to se také u saké sní.

Tak tedy "kanpai" neboli "do dna", jak se říká v Japonsku! 

2. 12. 2019, Barbora Klement Hůlková

  • Black Instagram Icon

©2019 by Zažít Japonsko